Letem literárním světem (květen, červen)

První květen je lásky čas, ale také Svátek práce. Úžasné spojení. Na svahu pod pražským Petřínem – známým to kopcem pro lásku – se scházejí už po několik let vesměs mladí básníci a umělci. Stalo se tradicí, že kolem fontány nad dětským hřištěm najdete prádelní šňůry a na nich visí poetická sdělení pro kolemjdoucí, kteří si už zvykají. Garanty akce a pořadateli jsou Ondřej Linhart a Honza Čiverný. „Provádíme tato hravá vystoupení zhruba od roku 1999. Tehdy tam pořádal Klub 8 v čele s Renatou Bulvovou tzv. Básnické ZOO. Vypadalo to dost podobně – šňůra, na ní zavěšené básně…,“ vzpomíná Ondřej Linhart na začátky pod širým nebem. Jistě by bylo dobré taky prozradit, kdo se letošního čtení aktivně zúčastnil. Kromě organizátorů to byli David Pillow, Martina Verčáková, Ota Kars, Paul Merild, Viki Shock, Adéla Hošková, Radana Šatánková, Jarmila Hannah Čermáková, Věra Dumková, Milada Jašová, Básník Ticho a spousta dalších, které přivál vítr. Svou první sbírku básní tu v kruhu přátel pokřtil Jim – vlastním jménem David Kühnmund –, čtyřiadvacetiletý performer z Prahy. Jeho úhledná brožura obsahuje na dvacet básní, které vznikly v letech 2002 až 2005. Na realizaci vydání se velkou měrou podílel Ondřej Linhart. Kmotrou Jimových Smělých úst (básník a vítr) se stala Radana Šatánková. Autor se o svém literárním počinu vyjádřil slovy: „Obsah tohoto dílka byl zamýšlen koncepčně. To znamená, že pokládám otázky, na které by si každý čtenář mohl odpovědět. Zabýval jsem jak svými niternými pocity, tak děním kolem sebe.“ Dobře se nám sedělo na dekách, pilo víno, povídalo. Že některá jména, umělecké pseudonymy či přezdívky neznáte? Tak neváhejte a přijďte mezi básníky. Trocha poezie nikoho nezabije!

Rock Café na Národní třídě má sice v poslední době problémy s hlukem. Ovšem velmi zvědavá jsem byla posledního května na akci, která je známá pod jménem Open Mike. (Je šancí nejen pro nové Dylany. Open Mike se odvíjí od Open Mic večerů v klubu Folk City v East Village v New Yorku. Hrával tam už v šedesátých letech Bob Dylan i stovky /ne/známých interpretů vlastních či převzatých songů.) Dle časového harmonogramu, který Michael Kyselka pečlivě připravuje a autory si vybírá a oslovuje, jsem se potkala s Josefem Strakou, který byl se mnou na stejné lodi za mluvené slovo. Mluvené slovo oslovilo, takže se můžeme těšit třeba na pozvání v rámci hudebního festivalu United Islands.

Druhý a čtvrtý červen patřil v pražském centru Jazzové sekce již veřejnosti známé akci Nonstop čtení. Téma pro letošní rok bylo dáno kritériem, že se bude číst literatura vydaná za normalizace – knihy z let 1969 až 1989. Ráda na tyto akce skoro každým rokem chodím, ale jak už to bývá, letošní ročník měl z finančních důvodů jistá omezení. Zrušeno bylo fotografování čtenářů a nedošlo ani k rozdávání krásných odznaků. Přenos čtení do celého světa zajistila webkamera. Každý čtenář si užije patnáct minut webové slávy a dobrého pocitu, že se zapojil do smysluplného projektu. Karel Srp k Nonstop čtení proto uvedl: „Od politických změn uplynulo dvacet let a myslíme si, že již nastal čas některé věci otevřeně publikovat. Proto je i letošní Nonstop čtení věnováno literatuře z doby normalizace, přičemž nemáme na mysli pouze ,napadající‘ témata, ale i to, co bylo dobré.“ Například se dodnes málo ví, že Helsinské dohody, které jsou součástí naší nynější ústavy, byly podepsány Brežněvem a Husákem již v polovině sedmdesátých let… Dále Karel Srp uvedl, že Jazzová sekce uvolnila některá témata, která lidé znají jen z doslechu – např. udání občanů, jak skutečně vypadala, seznamy zakázaných umělců (i ze Sovětského svazu), kompletní seznamy vyřazované literatury v knihovnách. „Účastníci letos četli i z knih vydaných Odeonem, kdy ,vládla‘ nádherná čeština, prostá vulgarismů, existovaly nádherné překlady. O nákladech se nebudu zmiňovat,“ ozřejmil Karel Srp. Sociální a společenská struktura čtenářů je velmi rozdílná a každým rokem se liší na základě nabídnutého tématu čtení. „U Ferlinghettiho četli příznivci beat generation, nejmladšímu bylo 12 let, což byl pro mne šok, ani jeho rodiče nevěděli, kde se k tomu dostal.“ Jiní byli při čtení Havla nebo Lustiga. Dá se říci, že jsou milovníky psaného a tištěného slova, milují grafické úpravy knih a typografické zpracování. Věková hranice je neurčitá, někdy přijdou bezdomovci, jindy samí profesoři. „Ale již máme stabilní okruh čtenářů, se kterými se vídáme i mimo tuto akci. Příští ročník bude věnován výročí Karla Hynka Máchy. My to však pojmeme jinak, takže se nechte překvapit,“ uzavřel Karel Srp z Jazzové sekce ve Valdštejnské ulici na Malé Straně.

V poslední době si zvykám na cizince píšící česky. Jasným důkazem toho je americký učitel v Čechách Jon Davis, kterému v roce 2006 vyšla kniha Hezký víkend. V Unijazzu se prvního června představil svým autorským čtením. V jeho minipovídkách a groteskách nenajdete složité vyjadřovací obraty, ale tzv. americkou češtinu, jejímž prostřednictvím nám upřímně, mile až naivně klukovsky Jon Davis popisuje, co tady od roku 1992 v Praze zažil a pochopil. Když přijel, pochopil, že neumí být v Praze chudý, a začal si hledat k platu učitele „vedlejšáky“, stravoval se v bufetu na Václavském náměstí, neumí chodit na houby… Co by Jon nechtěl vyměnit za nic, je zážitek z výtahu páter noster a dále mávání až do poslední chvíle, kdy už je vlak pryč. Protože v Americe si jen tak mávnou a jdou. A přes to všechno jsou jeho lapálie ukončeny velkou moudrostí – tak jasnou a prostou. Nejlepší a nejzdvořilejší je v pátek přát všem „hezký víkend“. Hezký víkend je výhodné přát každému, nejlépe pak prodavačkám. Budou na vás milejší a v jídelně vám dají větší porci. Vám to neublíží a druhá strana bude potěšena. Takže – hezký víkend i vám, vždycky nějaký bude!

Obec spisovatelů

Železná 18, 110 00 Praha 1
tel./ fax: 224 234 060,
e-mail:

Bulletin Dokořán v roce 2010

• Dokořán 53