Doufám, že všichni si určitě vezmou příklad z Jana Husa

08.06.2015 13:46

Tato povzbudivá slova jsem našla mezi ohlasy žáků 5. třídy na vyprávění jejich učitelky, Niny Herinkové. Ta byla mou studentkou v minulém semestru a osudy Jana Husa svým svěřencům v souvislosti s letošním výročím působivě přiblížila. I další ohlasy dětí poskytují zajímavý pohled na to, jak tuto mravní osobnost vnímají:

„Velmi si ho vážím, je to hrdina, dosáhl svého, ani se smrti nebál, hlavně to nedělal pro sebe, ale pro ostatní. Byl laskavý a pravdomluvný a upřímný.

Podle mě, měl Jan Hus odvolat kázání před soudem a doma dál kázat, ale ne na veřejnosti.

Dojem o tom, co Jan Hus udělal, mám z něho, že neustoupil ani kvůli smrti ani kvůli manželce, ale ta jeho snaha se vyplatila a máme víru.  Je to prostě frajer.

Vážím si ho, protože si stál za pravdou, ale na druhou stranu měl lhát, protože by dál žil a mohl by utéct do jiného města a tam dál kázat.

Byl hodně odvážný a ani smrti se nebál. Velice si ho vážím, protože celý život kázal jen pravdu. Umřel hroznou a bolestivou smrtí a je mi to líto. Ale je veliká škoda, že v této době, kdy žil Jan Hus, nebyl vydán toleranční patent.

Vážím si Jana Husa, protože kázal pravdu. Stál si za svou pravdou, i když mu církev vyhrožovala smrtí. Nakonec ho upálili. Škoda, že nežil o 300 let později, mohl ještě žít.

Vážím si, že stál za svým a nevycouval, když mu i vyhrožovali smrtí, což bylo upálením. Díky tomu co udělal, nemusíme věřit jen v katolickou víru, ale i jiným.

Jsem z toho smutný. Jak mohlo být takové bezpráví?

Jana Husa si velice vážím, protože kázal a říkal pravdu a za tím si stál a neustoupil, ani když mu hrozili smrtí. Byl to velice chytrý a pravdivý muž. Je mi líto, že ho upálili.

Jan Hus si stál za svou pravdou, vážím si ho. Neustoupil, ani když mu hrozili smrtí a věřím, že je pořád tady. Není vůbec zlý, naopak hodný. Doufám, že všichni si určitě vezmou příklad z Jana Husa.

Jan Hus byl odvážný, ale chudák, pro něj to bylo nefér, vždyť říkal, co si myslel, to není nic špatného. Ještě, že to dnes tak není.“

Jak je vidět bezprostřední reakce žáků ze základních škol, kteří se seznamují s údělem Jana Husa, jsou místy skutečně překvapivé. Školáci projevují upřímnou snahu pochopit souvislosti a dotvořit si svůj vlastní názor přiměřený věku.

Velmi zajímavě se k našemu tématu vyjádřila pedagožka Dagmar Bajáková: „Jsem učitelka a snažím se být dětem – žákům vzorem a podobně jako v rodině, tak i zde se snažím o předávání svých zkušeností, o nastínění cesty, cesty spravedlnosti, lásky, porozumění. Každý z nás má právo volby, právo volby na ‚vlastní cestu‘. My, jako učitelé, můžeme svým vzorem, chováním, přístupem a jednáním ‚motivovat‘. ...  Jak s tím souvisí Mistr Jan Hus? Já osobně to cítím tak, že mnozí si v sobě ‚nesou‘ odkaz této významné osobnosti. Je to jejich dědictví. Dědictví z minulosti naši vlasti. Dědictví, které se díky Bohu předává z generace na generaci, a věřím, že nikdy nezanikne, naopak se bude šířit. Moje přání je, aby ‚dědiců‘ bylo stále více a více, protože jenom tak mohou přemoci zlo, které se tak nebezpečně rozpíná. Více lidí na naší krásné planetě Zemi, kteří hledají pravdu, slyší pravdu, učí se pravdě, milují pravdu, mluví pravdu, drží pravdu, brání pravdu až do smrti. ... Jelikož je letošní rok rokem 600. výročí upálení Mistra Jana Husa, zařazuji do výuky toto téma mnohem častěji. Přibližuji dětem tyto události dávno minulé. Společně jsme vyhledávali informace z různých zdrojů, shlédli dokumentární pořad i ukázky z filmu Jan Hus. Při besedách, které provázely každé jednotlivé ‚setkání s Janem‘ se žáci vyjadřovali ke svým pocitům, prožitkům. Vyjadřovali spontánně svůj názor. Obdivovali odvahu Jana, byl pro ně hrdina. Mnozí se divili, že neodvolal, oni by to tak udělali. Mohl si zachránit život! Vždyť mohl vědět, jak to bude bolestivé, zaživa být upálen! Objevila se i otázka: ‚A to bylo opravdu doopravdy, to se stalo?‘ Tady se potvrzuje nutnost připomínat významné historické události, hrdinství osobností z naší minulosti a hledat v nich poučení do budoucna.“

A na závěr uveďme zkušenost pedagožky Michaely Kalinové, třetí z mých studentek: „Učím ve speciální škole, tudíž se jedná o děti s tzv. sníženým nadáním. Tyto děti je velmi těžké zaujmout a vůbec, když se jedná o něco, tak moc jim vzdálené časově. Nedokážou si představit a vcítit se do něčeho, co se stalo před rokem, natož před šesti sty lety. Přesto jsem se pokusila a byla jsem překvapená. Příběh jsem jim odvyprávěla, pak jsme si pustili krátký animovaný film a nakonec jsme si celý příběh zahráli. Dramatizace je bavila nejvíc. Na začátku děti nemohly vůbec pochopit, že je někdo schopný tak moc bojovat za pravdu, natož kvůli tomu i zemřít. Vztahují si to hned na sebe a připadá jim to zbytečné. Takže první spontánní reakce na adresu Jana Husa byly: ‚Ježíši, to byl blbec.‘, nebo ‚To musel být psychopat, jinak to není možný.‘ Prostě tak krutá smrt za ‚jen‘ pravdu? Nepředstavitelné! Vždyť mohl říct něco jiného, než si myslel! K tomuto názoru jsou poslední dobou bohužel trochu vedeni. Někdy vidím ve škole, že když řeknou pravdu, dostanou vynadáno, tak co se stane příště? Budou lhát! A do toho tenhle Hus. Naštěstí je vedu jinak, tak jsme si vše vysvětlili. Po tom, co si děti příběh vyslechly, shlédly krátký film a celé si to několikrát zahrály, jejich názory se výrazně změnily. Jan Hus už byl u nich (píšu, jejich slovy): hodný, dobrý, chytrý, pomáhal lidem, chtěl chránit lidi, byl velmi statečný, věřil sám sobě (to se mi líbilo), nebál se, ‚Jan Hus by měl jít do nebe a ti co ho upálili, by měli jít do pekla.‘, stál na straně obyčejných lidí, obětoval se... Na adresu církve, která ho odsoudila, říkaly děti například: ‚vydírala lidi, vyhrožovala, okrádala, zakazovala, všichni byli zlí‘ (tím myslely i Zikmunda). Moc se mi líbilo, jak celou skutečnost děti shrnuly: ‚Zbavili se ho, protože se ho báli!‘, další věty: ‚Škoda, protože byl hodný a spravedlivý.‘, ‚Takhle to prostě chodilo!‘. K tomu není co dodat!“

Přejme si závěrem, aby zvídavých a mravně vnímavých žáků bylo co nejvíce. A také dostatek trpělivých vyučujících, kteří formují nejmladší generaci a pečují o rozvoj morálního vědomí svých svěřenců.

                                                                                                          Olga Nytrová