Jan Míka: Skoro se to podobalo lásce

17.06.2016 07:42

Také v této knize, která pod titulem Skoro se to podobalo lásce zahrnuje dvě obsáhlé novely, se táborský scénárista a spisovatel Jan Míka vrací do let předchozího komunistického režimu. Tentokrát s obsahem méně úsměvným. S mistrovstvím jemu vlastním rozkrývá na osudech svých hrdinů nejen situaci šedesátých let a následné normalizace, ale především absurditu doby, která deformovala myšlení i jednání lidí. Plasticky a i pro dnešního čtenáře důvěryhodně popisuje, jak tlak uplatňovaných norem dokázal pokřivit nejen mezilidské vztahy, ale i charaktery lidí. Dokonce i jejich nejniternější sny a cíle. Knihu vydalo nakladatelství MOBA.

       V první novele se stejným názvem jako kniha vykresluje plachého mladíka Kuře, jehož únikem z neutěšenosti rodinného zázemí, z područí otcovy nenávisti vůči celému světu a neradostných vyhlídek na budoucnost je sen o velké a čisté lásce. I ten však splétáním dějových nitek ve výsledný nevábný uzel splaskne jako propíchlý balon. Stejně jako otcův tvrdohlavý plán na výstavbu monstrózního rodinného sídla, coby trumfu proti nenáviděnému konkurentovi v osobním i pracovním životě. Nečekané rozuzlení sice přináší bolestné zklamání, ale následně i smíření s údělem poražence.

       Daleko vyšší ambice pak má vysokoškolský student Boris ve druhé povídce s názvem Surovost. Jeho mladický exces v době okupačního vstupu sovětských vojsk přehodí výhybku jeho životní trati nečekaným směrem, ale vytrvale vzdoruje snahám o začlenění do prospěchářské vychytralosti a o zradu osobních zásad. A to i přes kupící se problémy.jak v kariérním, tak milostném životě. Ovšem soustředěný nátlak zvenčí jej nakonec přece jen položí na lopatky a zařadí ho do konzumní nalinkované stádnosti.

       Musím se přiznat, že při čtení mne několikrát napadlo takové malé přirovnání Míkových novel ke tragikomickému Kunderově Žertu, po kterém zůstává čtenáři v ústech tak nějak hořko-bolno.

-hh-