Malé velikonoční zamyšlení

26.03.2015 22:37

Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 3, 16 K

Myslím si, že každý máme své Kafarnaum, své posvátné místo. Byla jsem v tomto starověkém městě na severu Galilejského jezera jednoho slunečného dne začátkem března. Kolem voněla tráva i rozkvetlé keře. Posadila jsem se na jeden z velikých kamenů a zdálo se mi, že pozůstatky posvátné stavby ke mně promlouvají, ovanulo mě cosi zvláštního. Jako bych na okamžik  prožívala chvíli, kdy Pán na sebe bere naše nemoci, hříchy a posedlosti. Dívala jsem se do krajiny a uvědomovala jsem si, že je to místo, které tajemně promlouvá. Bylo mně v tu chvíli jasné, že potřebuji dotyk svatých míst. Že si ho vychutnám všemi smysly a budu se k tomuto pocitu a vnitřnímu „zjevení“ vracet i po letech.

„Jak bych mohla nevěřit v toho, kdo k nám byl vyslán samotným Hospodinem?“ cítila jsem. Větší velkorysost a větší odpuštění si už ani nelze představit. Absolutní láska a věrnost Ježíšova je úžasná. Je nám dán čas života, pociťujme ve svém srdci a ve své mysli jistotu vzkříšení a budoucího oslavení. Potřebujeme více prožívat skutečnou velikonoční radost tak, jako prožíváme radost vánoční. Po celý život přitom řešíme etická dilemata, vztah ke smrti a vztah k oběti. Jsou otázky, které si nemůžeme neklást. Není spásy bez oběti. Spásná oběť Kristova nám přináší osvobození od hříchu a otevírá cestu do Božího království. Ježíš je ten, kdo má moc, dostal totiž Boží zmocnění.

Církev je společenstvím Kristovy pravdy. Nesmíme propadat katastrofickým scénářům, tomu, co lidsky nahlíženo, nemá východisko. Máme-li nějaký nedostatek či handicap, může být prostředkem, jehož prostřednictvím nás chce Bůh učinit silnými. Staňme se průsvitným médiem, skrze něž může do života proudit nekonečná síla Boží aktivity a mou jedinou zásluhou může být, že této síle nebudu překážet. Duch svatý je tu stále, je naším duchovním dechem. Máme Boha ve svých kořenech, ve své kultuře. Ujme se nás i s našimi problémy, zasutými bolestmi, traumaty, se všemi strastmi a břemeny. Můžeme se obrátit přímo k Otci. Smysl bytí i spásu nacházíme skrze druhého, skrze svého bližního a naši lásku k němu. Přinášejme ovoce z možností, potencí Božích a nabízejme ze svých obdarování sestrám a bratrům. Boží možnost v nás je nést ovoce i v ten čas, kdy se to nečeká. Svatý Duch koná pro nás dílo Kristovy spásy. Bůh je absolutní, svrchovaná a nekonečná láska. Připomeňme si ona slova plná naděje: „Kdo věří ve mne, má život věčný.“ (J 6, 47)

                                                                                                          Olga Nytrová