Mirek Kovářík v Jiným kafi s Ivanem Divišem

29.05.2015 14:11

V  klubu Jiný kafe v Táboritské 9, v Praze 3, na Žižkově, kde se pravidelně konají poetické a hudební večery, již také vystupovala řada básníků a básnířek z Pražského klubu spisovatelů a rovněž z Literárně dramatického klubu Dialog na cestě. Svou tvorbu tady opakovaně představili Markéta Hlasivcová, Alois Marhoul, Olga Nytrová, Markéta Koubová, Květoslava Salmonová, Jaroslav Schnerch, Zora Šimůnková, Jan Wittberger a další.

Tentokrát byl v Jiným kafi hostem famózní recitátor a duchovní otec Zeleného peří, dr. Mirek Kovářík, se kterým Pražský klub spisovatelů začíná spolupracovat. M. Kovářík je čerstvým nositelem Křišťálové růže za celoživotní mistrovství v oboru přednesu poezie a prózy. V klubu vystoupil ve středu 27. 5. 2015 od 20 hodin s programem věnovaným tvorbě nezapomenutelného básníka. Četl ukázky z korespondence Ivana Diviše, z knih Sursum a Moje oči musely vidět, a také z obsáhlého deníku Teorie spolehlivosti (1960–1994). Spoluúčinkující Radek Bláha recitoval mimo jiné Divišovy Verše starého muže.

Recitující dr. Mirek Kovářík

Ivan Diviš dobře věděl, že poezie útočí na srdce a že „celý svět se prohýbá pod svými smrtelnými hříchy“. Prožil také na vlastní kůži devastující pocity, které vyjadřuje výstižně jeho metafora „jazyk vyrvaný hostii“. Divišův deník Teorie spolehlivosti je nabitý myšlenkami, podněty, existenciálními zápasy. Přečtěme si autorův názor na smysl takovéhoto autentického literárního útvaru: „Považuji za nežádoucí zkrat, dokonce za svého druhu příkoří, aby po umělci zbylo jen a jen dílo a současně nebyl vydán počet i o jeho soukromém utrpení, kterým se nejen vykupoval, ale bez něhož by prostě nebyl ani občanem, ani otcem, doslova nikým. Mělo by tomu být vlastně obráceně, totiž aby právě tento život byl vydán v obrovském fasciklu jakožto dílo, a docela vzadu, jakožto rejstřík nebo kritické odkazové poznámky, i jeho literární dílo.“ (1967).

Olga Nytrová