Ondřej HNÍK: Spisovatel a jeho kvalifikace

Reaguji na článek Petra Hůlová baví Obec spisovatelů, který byl uveřejněný dne 14. 5. 2014 v Lidových novinách, kde se mimo jiné píše, že Petra Hůlová při panelové diskusi čtrnáctideníku A2 uskutečněné 22. 4. 2014 uvedla: že „být milovníkem vína a jedné ženy je pro básníka velice chabá kvalifikace.“ Na mysli měla básníka Aloise Marhoula, který uveřejnil tuto charakteristiku ve svém životopise na stránkách Obce spisovatelů www.obecspisovatelu.cz .

     Hůlová se svým tvrzením uvedla jako člověk, který o věcech příliš nepřemýšlí a souvislosti si nedohledává. O Aloisovi Marhoulovi, jednom z příslušníků tzv. generace osamělých běžců, autorovi 10 básnických sbírek, nositeli mnoha literárních ocenění, organizátora Mobelovy ceny, poskytovateli Mobelova domku (spisovatelům, kteří si chtějí užít tvůrčí klid; zváni jsou všichni spisovatelé dobré vůle) a v neposlední řadě také členovi Obce spisovatelů a Českého centra Mezinárodního PEN klubu, toho nejen že moc neví, ale ani si před vynesením svého kritického soudu nebyla schopná najít. Nemějme to ale Petře Hůlové za zlé, není to přece ani literární teoretička, ani literární historička, ve školních lavicích se se spisovatelem Aloisem Marhoulem mohla minout, i když se o něm běžně učí, alespoň na středních školách a gymnáziích, a třeba se vznášela příliš vysoko nad zemí ve své tvůrčí euforii. Mohla se jen zdržet své kritiky, pakliže tzv. nedohlédla dále.

     Ale především se tímto soudem Petra Hůlová shodila jako spisovatelka. Copak spisovatel má mít nějakou fixní kvalifikaci? Chceme-li po literatuře a umění vůbec zcela přirozeně rozmanitost námětů a jejich zpracování, musíme přece nejen přijmout, ale především velmi vítat mnohost různých „kvalifikací“. Nemáme snad v české i světové literatuře příklady, kdy vynikající literární díla píší autoři se stejně formulovanou kvalifikací, kterou odhalil Alois Marhoul? Nebylo snad kvalifikací našeho nejpřekládanějšího spisovatele 20. století Bohumila Hrabala (také) popíjení piva v hospůdce U Zlatého tygra? A další otázka v podobném duchu: Nebylo snad kvalifikací zakladatele moderní české poezie Karla Hynka Máchy (také) putování po krajině? Pokud přece jen Petra Hůlová pod kvalifikací myslela vzdělání a zkušenosti z výkonu profese, co by potom řekla na génia české poezie Otokara Březinu, který byl pouhým učitelem? Anebo opět na Hrabalovu brigádu v libeňských sběrných surovinách? Nebyla snad práce baliče starého papíru dostatečnou kvalifikací k napsání Příliš hlučné samoty?

     Možná ale Petra Hůlová měla na mysli kvalifikaci ještě v jiném smyslu slova a možná pod „příliš chabou kvalifikací“ nemyslela ani, že by měl mít spisovatel Alois Marhoul více žen nebo pít kromě vína také pivo. Renomovaná spisovatelka Petra Hůlová by měla především vědět, že obrat „milovník vína a jedné ženy“ je metonymie (nebo typově jí podobná synekdocha), jak už jsem naznačil o odstavec výše na příkladě Bohumila Hrabala a Karla Hynka Máchy. Metaforický a metonymický princip je pro literaturu i jiné druhy umění typický, koneckonců Petra Hůlová je sama ve svých románech (intuitivně a automaticky) používá. Když ale vynáší soud nad renomovaným autorem, měla by o běžných uměleckých prostředcích vědět také vědomě.

     Navíc „milovník vína a jedné ženy“ je docela povedená slovní hříčka, a to hned dvojnásobná. Jednak je to aktualizace tradiční dionýsovské triády „víno, ženy, zpěv“, ve které se žena vyskytuje výhradně v množném čísle, jednak přece víno milujeme jinak než ženu.

Doc. PhDr. Ondřej Hník, Ph.D.
je básník, prozaik a vysokoškolský pedagog, desátým rokem působí na katedře české literatury PedF UK v Praze