Setkání Pražského klubu spisovatelů - hledání diamantu na slunci

SETKÁNÍ PRAŽSKÉHO KLUBU SPISOVATELŮ – 30. 6. 2015

Jako každé poslední úterý v měsíci se sešli spisovatelé v Karlíně, Vítkově 13. Chládek v prostorné zasedací místnosti, kam se vejde až přes pět desítek lidí, byl příjemný a výhled do esteticky upravené farní zahrádky s květinami a keři dodal literárnímu posezení přírodní rozměr. Všichni oceňovali, že jsme v centru Prahy a přitom si užíváme klid, prostor a zeleň. Bylo nás „jako apoštolů“, ale vznikal dojem, že společnost je podstatně početnější – způsobila ho živá aktivita a dobrá nálada všech zúčastněných. Hodně se diskutovalo, každý mohl promluvit o tom, co právě chystá, co ho zajímá.

Neodolala jsem a požádala Radima Uzla, aby vyprávěl o originální přednášce prof. PhDr. Stanislava Kratochvíla věnované způsobu, jakým dosáhnout duševního porozumění mezi ženou a mužem. Vědecká analýza se při tom prolínala s vtipem. Při rozboru tajuplných zkratek klíčujících ženský a mužský přístup ke vzájemnému vztahu se všichni prohýbali smíchy. „Pro ženu je nejdůležitější PO-PO tj. posedět a popovídat, pro muže pak NE-STA – nezatěžovat starostmi a U-U, uvařeno, uklizeno.“ Potom R. Uzel přečetl jednu ze svých knižně vydaných studií, v nichž se moudře a humorně zabývá nejen intimními stránkami lidského života.

Ze své tvorby nabídl dále ochutnávku Jan Maruna z Hlinice u Tábora. Rozdal všem svou novou básnickou sbírku Modlitba a svazek esejí Úvahy na zapomenutá slova. Ukázka z ní dobře navázala na zamyšlení kolegy Uzla. Básnířka, prozaička a vydavatelka Jaroslava Pechová pak oslavila své půlkulatiny přípitkem, pro který zvolila jiskřivý růžový sekt. Kromě toho se mohla autorka i její čtenáři těšit z reedice půvabné knihy Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla – již šesté od prvního vydání v r. 2002.

Na setkání spisovatelů a jejich hostů z řad jiných uměleckých profesí tentokrát nebyl jeho pravidelný účastník, básník Alois Marhoul, odjel totiž se ženou a synem žijícím v zahraničí na dovolenou do hor. Zato však pozval všechny zájemce na literární večer, který chce na podzim uspořádat v Čisovicích v hospůdce „U Élišky“. Tato restaurace se nachází blízko nádraží, nabízí se zde i možnost noclehu.  Dále A. Marhoul zaslal informaci o možnosti zúčastnit se literárních setkání v pražské kavárně Duše v peří, konajících se pod společným názvem „Deset deka štěstí“. On sám již v kavárně v rámci zmíněného pořadu recitoval své verše a sklidil zasloužené uznání posluchačů. Duše v peří se nachází několik kroků od Jeruzalémské synagogy, mezi Jindřišskou a Opletalovou ulicí. Poskytuje příjemně kultivovaný a přesto neformální prostor jako stvořený pro kulturně laděné schůzky, lahodné občerstvení a velice vlídný přístup k návštěvníkům.

Řada kolegů, kteří na červnové setkání nemohli přijít, poslala své pozdravy a omluvu mailem, například Benjamin Kuras, Miroslav Pavlík, Lubor Falteisek, Jan Řehounek, Jiří Kříž (přijde v červenci), Jindřich Volek (přijde v srpnu).

Tomáš Hájek, Markéta Hlasivcová a Jan Maruna

Každé naše setkání se odehrává v rámci ústředního vystoupení literárních kolegů, kteří pohovoří o zajímavém tématu anebo představí svoje dílo, je však otevřeno všem, kteří se chtějí podělit o své odborné zkušenosti a zážitky a strávit pohodové chvíle v dobré společnosti.          

Olga Nytrová

Setkávání Pražských spisovatelů působí na své účastníky sympaticky a podnětně; prostor karlínské kaple je otevřen všem bez výjimek, ve zcela svobodomyslném duchu bez ohledu na to, zda jsou věřícími, či ne. O svých dojmech vřelými slovy hovoří básník a literát Jan Maruna:

KARLÍN

Rád jezdívám na setkání Pražského klubu spisovatelů při Obci spisovatelů do Karlína. Přeji každému autorovi, pokud chce prožít cosi mimořádného, aby navštívil karlínskou kapli, je to pro vzájemné poznávání to správné místo. Skrze tento vzácný prostor do nás nahlédne moudrost Ducha Svatého, přítomného v radosti; která obepíná toto mimořádné místo. Scházíme se tady, abychom vzdali hold literatuře a zejména poezii, naplňuje nás to okamžikem hledání, každý z nás hledá smíření se životem, jeho pocitem, a chvílí ticha. Agresivita světa bije na čelo kříže, svým vydíráním a hrubostí chce změnit krásu modlitby, za cosi bezcenného a zbytečného. Dobrá poezie je pro mne modlitba, věřím, že se ubrání a najde cestu, přes mnohá spřízněná srdce. V kapli si odpočineme od stresu, který se nás každodenně dotýká, popovídáme s přáteli. Je to mimořádné místo, až na dřeň cítíme tu hloubku nezapomenutelných okamžiků, když slyšíme v poezii hudbu. Místo v karlínské kapli má v sobě lásku, tradici Božího slova, a tradici naděje, která obepíná náš život, pokud chceme vstoupit na loď pokory vůči lidem a poezii. Toužíme, aby poezie zároveň rozkvetla květem laskavosti, do kosti obtiskla svojí pečeť. Víme, že pravda není lukrativní záležitost a přesto ji hledáme, protože jsme básníci. Když zatoužím po opravdové hloubce poezie, obrátím se vždy na Markétu Hlasivcovou a Olgu Nytrovou, jejichž poezii mám rád proto, že je upřímná. V upřímnosti je ta hloubka, která nás oslovuje, když hledáme na slunci diamant.

Jan Maruna