Setkání Pražského klubu spisovatelů v Janou Hochmannovou

01.03.2016 22:49

Hostem pravidelného večera byla básnířka a spisovatelka z Ostravy, Mgr. Jana Hochmannová. Je autorkou milostné, reflexivní a meditativní poezie, píše relaxační povídky, v její autorské dílně se zrodil i román Italská kavárna a vydala společně s MUDr. Hrnčířem též populárně naučnou knihu Braňte svoje zdraví. Mohli jsme se přesvědčit, že je to zároveň i přitažlivá, impulsivní a aktivní žena. A takový byl i celý večer, kterým nás společně se svým manželem provázela. Ten její slova doplňoval promítáním snímků, dokumentujících celou její kariéru. Paní Hochmannová vyprávěla o svých začátcích, o studiu žurnalistiky a o práci ve zpravodajství České televize. Svěřila se, že ráda píše na chatě, kde cítí propojení mezi nebem a zemí. Dozvěděli jsme se, že je silně ovlivněna Itálií a hudbou Vivaldiho. Četla nám úryvky svých básní. Sledovali jsme široké spektrum jejích dalších činností: cvičitelka jógy, tvůrkyně cvičení pro tělo i duši, zakladatelka divadla Depeše č. 2 v Ostravě. Vydala devět knih, o kterých nám povídala.  Na autorčiných stránkách se se všemi jejími vydanými tituly můžeme seznámit. Ale nic nemůže nahradit prožitek z osobního setkání s paní Hochmannovou. Okouzlí vás její činorodost, ženskost a optimismus. Schopnost vcítění a poetika. Sešlo se nás ten večer v Karlíně hodně, jednu chvíli jsem napočítala 26 přítomných. Těžko vyjmenovat všechny, tak jen pár těch, kteří seděli blízko mne a se kterými se běžně v Karlíně nesetkávám: RNDr. Peter Zamarovský a Eva Cieslarová, malířka Helena Hátleová.

Po oficiálním zakončení programu jsme ještě jako obvykle poseděli při víně a sdílení. Jana Hochmannová nechala během vyprávění kolovat mezi přítomnými pár svých knih. Zaujala mě Italská kavárna. Chtěla jsem si ji koupit. Ale ouha! Měla jsem jenom tisícikorunovou bankovku a nikdo z přítomných neměl na rozměnění. A tak jsme to nakonec vyřešily tak, že jsme si prostě knížky vyměnily. Můj „Virtuální manžel“ za její „Italskou kavárnu.“ Už teď se těším, jak si počtu. A těším se o to víc, že jsem se z Janiných stránek dozvěděla, co má ráda: „Zelený čaj s jasmínem, jahody se šlehačkou, čokoládu, knihy, humor, básně, cestování, krásné obrazy, jógu, fotografování, meditace v tichu a inteligentní lidi, kteří utrácejí své peníze raději za knížky, než za nové kousky špičkových mobilů.“ K tomu ještě přidávám oblibu knížek Simony Monyové, za jejíž pokračovatelku byla Jana Hochmannová označena. Máme mnoho společného! Díky krásnému setkávání v rámci Dialogu na cestě a Pražského klubu spisovatelů jsem se mohla seznámit s další „spřízněnou duší“! Olgo Nytrová, děkuji.

Monika Knězková