Setkání Pražského klubu spisovatelů v Karlíně, 15.12.2015

Ještě v nás doznívaly písně z odpoledního předvánočního setkání. Ty tóny klavírního doprovodu a zpěvu pana profesora J. Šlupky Svěráka intenzivně zaplnily i mé nitro. Společný zpěv mě vždy nabíjí pozitivní energií a radostí. Ještě jsem v sobě cítila poetická slova z dílen básníků a básnířek, kteří nám odpoledne četli. Společným tématem byly vánoce. Na stolech se skvěly mísy s domácím cukrovím. Voněla vanilka. Atmosféra byla, jak jinak než před vánocemi, tak nějak slavnostně zvláštní a tajemná.

A nezměnil ji ani pořad večerní, na kterém se sešli: Pavel Benda, Zuzana Havelková, Markéta Hlasivcová, Monika Knězková, Olga Nytrová, Květoslava Salmonová, Irena Silecká, Jaroslav Vorlíček Františka Vrbenská a další hosté. Ze své půvabné nové knížky nám četl dr. Lubor Falteisek. Jmenovala se Konec Bedny a jiné příběhy a vydalo ji nakladatelství Grada. Co na tom, že byla kniha určena hlavně dětem kolem deseti let? Všichni jsme jimi jednou byli. Společně jsme si tak připomněli svá školní léta. Úsměvné příběhy, kterým jsme naslouchali, v nás vyvolávaly atmosféru let minulých. Současnost najednou mizela a školní lavice ožívaly. V duchu jsem opět s taškou na zádech poskakovala po chodníku...

Vnímání školních příběhů podtrhla i krásná hudba. To nám na příčnou flétnu hrála Sabina, dcera pana Falteiska. Bylo to pěkné vyplnění času mezi jednotlivým čtením kapitol. Pro mne vždy patřila flétna k nástrojům a písním slavnostním, tedy i vánočním.

A nakonec jsme ještě všichni společně poseděli. U vánočního cukroví, skleniček dobrého vína a výborné tlačenky od pana Vorlíčka. Hovořili jsme o Izraeli, vzpomínali jsme. Spolu s Františkou Vrbenskou i na pana Pavla Weigla, kolegu básníka, který nás nedávno opustil. Přítomní povstali, drželi se kolem stolu za ruce a věnovali mu tichou vzpomínku.

Všechno jednou končí, aby zase něco jiného mohlo začít. Domů jsem odcházela v náladě plné očekávání. Těším se nejen na vánoce, těším se na všechno a na všechny. A mezi jiným i na to, až se zase příští rok budeme společně každé poslední úterý v měsíci scházet v Karlíně.

Jen při dalším setkání nesmím zapomenout, že to WC napravo má nainstalovanou i sprchu. Jen nesmím pozpátku odcházet z kabinky. Jen se nesmím opět nevědomky zády opřít o pákovou baterii. Jen tím nesmím pustit tu sprchu!

Odcházela jsem jako zmoklá slepice. Ubrousky nestačily pojmout tu mokrou pohromu. Voda mi kapala z nohavic i saka. Ještě že nemrzlo a tak jsem mohla dojet v pořádku domů! A tam se usušit. Lehnout si a při usínání procítit znovu tu vzácnou sounáležitost a vzájemné lidské a spisovatelské naslouchání, tu důvěru a vcítění, které je klubu vlastní a které jsem v tomto společenství mohla najít i já.

Monika Knězková

Hostitelka Olga Nytrová s Luborem Falteiskem.