Setkání s japanologem Jakubem Zemanem

Horská vesnice

psa štěkat neomrzí

na svou ozvěnu.

Jakub Zeman

Ochutnali jste někdy čaj připravovaný dálněvýchodním způsobem „bundžin-ča“? Příležitost k tomuto nevšednímu zážitku měli účastníci Setkání třetího věku v Karlíně 31. května 2016. NO CČSH Karlín a Dialog na cestě ve spolupráci s Městskou částí Praha 8 zařadily do oblíbeného přednáškového cyklu setkání s japanologem Jakubem Zemanem, jeho manželkou pianistkou, cembalistkou a pedagožkou Kayoko Fukuda Zeman a zpěvačkou Ivanou Štréblovou, známou ze skupiny C&K Vocal.

Olga Nytrová uvádí svého hosta Jakuba Zemana.

            Posíleni kalíškem lahodného moku, vyslechli si přítomní vyprávění o Japonsku, které bylo v období Válčících států Sengoku džidai rozdrobeno na cca 250 samostatných knížectví, a bojové umění a samurajové představovali vrchol společenské hierarchie. Mimochodem, společenské postavení a zařazení člověka v něm, bylo striktně vymezeno a respektováno. V zásadě se společnost dělila kromě panovnického dvora na řemeslníky, zemědělce, samuraje a obchodníky. Obchodníci, byť bohatí, měli ve společenském nazírání Ču Siho neokonfucioanismu nejnižší společenský kredit, neboť tradiční optikou negenerovali žádný společenský přínos. Od poloviny 16. století dochází ke stmelování rozdrobených států a nastává doba zklidnění. V době míru období Edo (1603 – 1868) se bojové umění samurajů, spočívající v sebeovládání, sebezdokonalování a sebevzdělávání, ještě více obrací do roviny duchovní, usiluje o harmonii jak duchovní, tak ve společnosti. Dle zásady ,,Bunbu rjódó" (kultura i bojová umění společně) jsou techniky bojových umění pěstovány společně s uměním, kaligrafií, čajovým obřadem ...

            Meč je chápán jako velice spirituální záležitost. V poezii vzniká z původní starší tradice básní „renga“ (tzv. řazená báseň), forma dnes již známého „haiku“. Tak jako samurajské umění meče, má i haiku přísný řád, s přesně vymezeným počtem sedmnácti slabik ve třech verších a úlohou jednotlivých veršů. Za zakladatele haiku je považován významný japonský básník Macuo Bašó (1644 – 1694), který pozvedl do té doby lehčí žánr haikai z úrovně slovních hříček do roviny vysoké poezie.

            Vraťme se však do Karlína. Poutavé vyprávění Jakuba Zemana o Japonsku, literatuře, samurajském umění a jeho historii bylo provázeno hrou na klavír v podání Kayoko Fukuda Zeman a zpěvem Ivany Štréblové. Paní Kayoko nejprve představila japonskou národní píseň Sakura, sakura a společně s Ivanou Štréblovou pak přednesly písně z cyklu Moravských lidových písní Leoše Janáčka.

            Jakub Zeman (1975) studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy japanologii, byl kurátorem asijských sbírek Národní galerie se specializací na záštity japonských mečů, je tlumočníkem, překladatelem, publicistou. Dlouholetý člen Česko-japonské společnosti, jedním ze zakládajících členů České společnosti japonského meče a předseda její pražské pobočky. Věnuje se psaní haiku, tušové malbě, bojovým uměním (japonskému umění meče stylu Toyama rjú, který vyučuje) a pěstuje tzv. Suiseki – umění aranžování kamenů. S manželkou Kayoko je ženatý od roku 2000. Se ženou se poznali na přednášce o japonské literatuře na Filozofické fakultě UK, krátce poté, co Kayoko přijela postgraduálně studovat do Prahy. Zpívala ve sboru Wadači pod vedením dirigenta Shoji Moroi, který byl předsedou Japonsko-české společnosti. Kayoko studovala na umělecké fakultě Nihon University v Tokiu a česká a moravská hudba ji přitahovala od dětství, kdy se už jako malá žačka učila na základní škole zpívat českou lidovku Ej lúčka, lúčka zelená.

            Spojení japonské a české hudby provázené poezií a vyprávěním o duchovní sféře samurajského života obohatilo přítomné v karlínském klubu o nové poznatky a vnímání kultury dálného východu.

Zuzana Havelková