Svoboda není prázdný rám

26.03.2015 15:24

K prosazení své svobody si musí každý člověk činit hodnotová rozhodnutí, rozvíjet produktivní zaměření života a objevit krásu a moc altruistických postojů.

Erich Fromm

Svoboda člověka je nesmírně vzácná hodnota. Někteří lidé jsou pro tuto hodnotu ochotni v krajním případě položit i život. Týká se jedinců a rovněž národů. Jak tomu však se svobodou doopravdy je? „A co je přednější, svoboda nebo dobro?“ kladou si otázku myslitelé.

„Jistěže dobro,“ odpovídáme. Ono je podstatné, k němu máme směřovat. A smysl má pouze ta svoboda, která vede k dobru a váže se k ní potom jako dvojče hodnota zvaná odpovědnost. Svoboda, jež nemyslí na dobro a odpovědnost, je problematická, je to spíše libovůle až dokonce, můžeme říci, svévole.

Ale svoboda není prázdný rám, do kterého by si každý vložil, co chce; pravá svoboda dělá místo pro lepší poznání, lepší organizaci, je pravá humanita; jsme si vědomi, že od přírody jsme různě a rozmanitě nadáni; proto k duchovní a společenské jednotnosti spějeme ne diktátem a násilím, nýbrž uznáním rozmanitých darů lidské přirozenosti a jejich harmonizací. K jednotě dnes i v budoucnu můžeme dospět jen harmonií, souzněním, a tudíž tolerancí,“ cituje Karel Čapek ve svých Hovorech s T. G. Masarykem.

Svobodu, tento rám, který chceme zaplnit, toužíme naplnit láskou, prožívat v ní naději a zdokonalovat svou víru. Svoboda je jako vítr, vane si, kam chce. Takový je i Duch. Bez Ducha nemůžeme být svobodní ani tvořit a proměňovat se. Ze svobodné vůle přijmeme pokoru a kajícnost, odmítáme pýchu. Odvracíme se od všeho zlého, násilného, planého. Svoboda voní, když je plná tolerance, naslouchání a ohleduplnosti. Být tu svobodně pro toho druhého je nádherné. Nemělo by se tak ovšem stávat z donucení.

V „rámu“ svobody malujeme obraz chápání, blízkosti, pohlazení slovem i dotykem. Vnímáme ve své mysli vyšší hodnoty, ideály. Prožíváme krásu v dobrých skutcích, v nichž je znatelná svobodná Boží jiskra.

Olga Nytrová