Za Jiřím Urbancem (25. 5. 1932 – 15. 11. 2014)

21.11.2014 08:23

Jako by to muselo být vždycky do třetice. Z ostravského střediska Obce spisovatelů odešli v krátké době za sebou Jan Kukuczka, Marie Vosiková  a nyní Jiří Urbanec (na snímku). Věřit se nechce, ještě před dvěma měsíci jsme se vedle sebe těšili bohatému pohostinství pořadatelů soutěže mladých prozaiků v Hlavnici, kde byl dlouhá léta předsedou poroty a editorem sborníků soutěžních prací. Pravda, byl po delší hospitalizaci, ale zdálo se, že je nemoc překonána.

Kdybychom se ho mohli zeptat, co se mu zdá v jeho životě nejdůležitějším, kdoví, co by odpověděl. Bylo by to jeho působení v Památníku Petra Bezruče, které zahájilo nepřehlédnutelnou šňůru každoročních literárních konferencí v rámci festivalu Bezručova Opava? Bylo by to úsilí o obnovení Matice Slezské? Bylo by to spoluzakladatelství Slezské univerzity v Opavě? Působení v akademických funkcích či v roli vedoucího Ústavu bohemistiky a knihovnictví této univerzity? Bylo by to dlouholeté působení ve funkci předsedy ostravského střediska OMS a Obce spisovatelů?

Třeba by nám řekl, že má nejraději vlastní knížky o autoru svého srdce, Petru Bezručovi, že ze všeho nejraději bádal a psal, že se rád věnoval  krajovým autorům F. Lazeckému, A. C. Norovi, F. Horečkovi, J. Kalusovi, M. Rusinskému  nebo V. Martínkovi, D. Šajtarovi, J. Šavrdovi, Janu Pyszkovi či J. Mazáčovi, M. Stonišovi, O. Šuleřovi, autorce těchto řádků a dalším. Kdo by si chtěl zopakovat, jak přesně doc. Urbanec zasáhl do literárního života moravskoslezské oblasti, čím si vydobyl pevné místo v národním literárním kontextu, může nahlédnout do Literárního slovníku severní Moravy a Slezska; v něm má heslo Urbanec nesčetně cenných informativních položek.

Deset let každé pondělí (do roku 2009) jsem ho vídala v budově Slezské univerzity na Masarykově ulici v Opavě. Většinou přicházel se síťkou pomerančů v ruce. O své zdraví se staral, neholdoval alkoholu, nekouřil. Každé ráno pil litr čaje, jak mi jednou řekl - úžasný pitný režim. Podle mého mohl mezi námi s péčí své milované manželky, paní Cecílie, ještě deset let být. Podle řízení osudu nikoli. Nemoc si v jeho organizmu vybudovala své zázemí, proti předpokladům znovu vypukla a  patnáctého dne měsíce listopadu tr. v ranních hodinách ukončila jeho život.      

Děkuji panu doc. dr. Jiřímu Urbancovi za neúnavnou sedmiletou vedoucí práci pro ostravské středisko Obce spisovatelů. Za činnost v redakční radě jeho občasníku Průhledy. Za dlouhodobou pracovní účast v Radě Obce spisovatelů ČR v Praze. Děkuji mu za laskavé hodnocení našich knih, za poučení i povzbuzení, kterého se nám od něho dostávalo. Děkujeme za příklad  poctivé badatelské, pedagogické, ediční a publicistické práce. Děkuji mu za sebe i ostatní za korektní, přínosné přátelství. Čest jeho památce.

Lydie Romanská