Žeň žen ... aneb literární soirée

23.01.2016 16:07

Večer ryze ženské poezie spojený s vernisáží obrazů jedné z autorek nazvala pořadatelka a moderátorka v jedné osobě Radana Šatánková  Žeň žen ... aneb literární soirée. Pro představení tvorby básnířek vybrala příhodné prostředí kavárny Café AdAstra, kterou najdete v činžovním domě mezi Výtoní a Palackého náměstím v Podskalské ulici, poblíž místa, kde byl 30. srpna 1941 zachycen projíždějící německou sanitkou básník Jiří Orten, údajně když spěchal pro krabičku cigaret, a následkům střetu s automobilem pak 1. září ve věku dvaadvaceti let podlehl.  

            Kavárna je sama o sobě zajímavá tím, že se profiluje jako francouzská s nabídkou francouzských vín a specialit a s programem hudebních, literárních a jiných kulturních večerů, zároveň pomáhá handicapovaným a sociálně znevýhodněným dětem a mládeži, zaměstnává nezaměstnatelné.

            V útulném prostředí kavárny s knihovnou přes celou stěnu zbývalo objednat si francouzské červené Peyriae rouge či bílé Chȃteauneuf-du-Pope, bylinkový čaj nebo jiný nápoj a v pohodlí bytelné židle se zaposlouchat do básní Aleny Málkové, Olgy Nytrové, Delicie Nerkové, Markéty Hlasivcové a Františky Vrbenské za doprovodu skladeb pro keltskou harfu v podání Jany Šouflové. Keltská harfa je speciální hudební nástroj, jehož historie sahá do středověku, který vypadá jako harfa, hraje jako harfa, jenom je ale mnohem menší. Získat takový nástroj není právě snadné a jeho majitelka Jana si toho opravdu váží. Ono ani skladby, například irské, skotské či starých mistrů, které hraje, není vždy snadné objevit. Jana Šouflová je nejen harfenice, ale je také výtvarnicí, ilustrátorkou, grafičkou a multimediální designérkou.

Tři dámy z plejády hlavních  protagonistek večera - zleva Radana Šatánková, Olga Nytrová a Františka Vrbenská.

            Příjemnou komorní atmosféru na počátku večera narušil paradoxně velký zájem návštěvníků, a to jak diváků, tak hostů kavárny, takže během chvilky nebylo slyšet vlastního slova a vzduch by se dal krájet. Hluk přelstila pořadatelka Radana Šatánková instalací mikrofónu a stísněnosti diváků v malé místnosti trošku odlehčilo přeskupení přítomných blíže k centru dění – ke stolku vystupujících básnířek, což jak známo už od školních let, sedět v první lavici je vždy trochu nepopulární, ale pomohlo to. Nicméně, úvodní slovo a recitace výtvarnice a nakladatelky Kateřiny Marinové, která zahájila výstavu obrazů své matky Aleny Málkové a přednesla její básně ze sbírek Žalov, 1993 a Sebranka, 2012 (vydavatelství Kampe), trochu zanikly v úvodním ruchu. Situaci vyvážila přítomnost básnířky a malířky, absolventky ateliérů prof. Antonína Strnadela a prof. Emila Filly, ta se zachovala jako dáma a své sbírky nechala kolovat mezi diváky. Alespoň jednu báseň ze sbírky Žalov přinášíme v tištěné podobě:

Půjč mi svůj pohrabáč,

ať popel prohrábnu,

krajino dětství v temném záhadnu.

Ať proderu se nazpět angreštovým trním.

Ničím se proti němu neobrním.

 Alena Málková, ze sbírky Žalov

    Kromě poezie vydala Alena Málková také knihy pro děti, připomeňme Hop přes řádky se zvířátky, 1971, O pejskovi Alíkovi, 1974, Kominík, 1976, O kočce Micince, 1976, Říkadla z klokaní kapsy, 1988 a další.

    Jako další autorka večera představila svoji poetickou sklizeň Olga Nytrová. Spisovatelka, pedagožka, publicistka, dramaturgyně, básnířka, která působí v duchovenské službě Církve československé husitské, je předsedkyní Pražského klubu spisovatelů a vedoucí literárního klubu o.s. Dialog na cestě,  přečetla ukázky ze svých sbírek Ty už nepřebýváš v lidském těle aneb Okno očekávání, 2010 a Mince duše v úplňku, 2007.  Básně s hlubokým filozofickým sdělením, vyvěrajícím z pevného ukotvení ve víře, střídaly i odlehčující hravé verše všímající si  třeba předmětů denní potřeby. Rozpětí autorčiny básnické tvorby dokreslily jemné poetické verše z loňského pobytu ve Francii a především pak v Paříži, které se chystá zařadit do připravované sbírky.  Olga Nytrová je autorkou řady knih, namátkou uveďme Biblický třpyt v české poezii XX. století: Ohlasy Nového zákona, 2007, na této knize spolupracovala s profesorem teologem Milanem Balabánem, Každý den může mít křídla: Sloupky a malá zamyšlení, 2012, poetickou sbírku Na zápraží duše, 2014, Ty už nepřebýváš v lidském těle, aneb, Okno očekávání, 2010, prózy Být tak svým psem-, aneb, Veselá i smutná povídání o pejscích a jejich lidech, 1998, Můj pes, má kočka, 2000, Opravdové příběhy zvířat, 1999, O čem sní muži, aneb, jak to vidí otcové, 2005, Osudové lásky slavných, 2008 anebo kniha určená vysokoškolským studentům a nejen jim, zabývající se etickými a morálními hodnotami Dialog mezi hodnotami, aneb, Hodnoty vyřčené a hodnoty žité, 2011, kterou napsala se spoluautorkou Marcelou Pikálkovou či Etika a logika v komunikaci, 2007. Účasti Olgy Nytrové na literárním soirée využila moderátorka Radana Šatánková a požádala ji o zamyšlení nad poezií a jejím posláním. Z jejích úvah, bohatě podepřeným znalostmi klasiků i soudobých myslitelů vybírám alespoň některé:

Poezie to je magická práce se slovem. Nabízí vertikálu směřující k nadčasovým hodnotám a cestám Ducha. Jedná se o slovo procházející generacemi. A my tušíme, že poezie přichází ne tajemství odhalit, ale na tajemství upozornit.

Básník je ten, kdo dovede souvislosti pojmenovávat neobvyklými metaforami, působivými básnickými obrazy. Slovo je darem nesmírné ceny.

Slovo je účinnou hrází proti nicotě. Říká se, že kvalitní báseň má tendenci vyústit v modlitbu. „Aby člověk napsal dobrou báseň, musí být naplněn Duchem svatým,“ ví Otto František Babler.  

Olga Nytrová, esej Poezie je pravda duše

    Třetí básnířkou večera byla tajuplná autorka píšící pod pseudonymem Delicie Nerková. Původním povoláním speciální pedagožka, dnes privátní psychoterapeutka, publikovala odborné články z oboru. Poezii se věnuje celý život, ale básnické sbírky začala vydávat vlastním nákladem až po roce 1990 (Te Deum, 1991, Jobova zpověď/Zpráva o mrtvých, 2001, Andělské zvonění, 2003, Pravdy a pocity/Sedmý den, 2006, Klauni a šašci, 2006, Pod fíkovníkem, 2007, Hledači pokladů, 2008). Také její tvorba vychází z křesťanské orientace a má silný duchovní rozměr. Večera v Café AdAstra se nemohla účastnit pro onemocnění, proto verše z autorčiny tvorby přednesla její přítelkyně Radana Šatánková.

    Veskrze ženskou poezii prezentuje tvorba Markéty Hlasivcové, nutno však dodat, že její básně jsou téměř vždy podepřeny hlubokými znalostmi historie, křesťanství i jejím přírodovědným vysokoškolským vzděláním a také odbornou prací v knihovnách, ať už v univerzitní nebo národní. Recitované básně si vybrala ze sbírek Otevři poutníkům, 2009, Rubín v plášti noci, 2013 a Světla je vždy víc, 2007. Její vtipné glosy vztahů mužů a žen nebo i drobných událostí a zážitků, ale i pozorování života zvířat, vnesly do soirée rozptýlení a humor.

    Proto měla Františka Vrbenská, jejíž vystoupení večer zakončovalo, nelehký úkol získat pozornost a soustředění přítomných. V její poetické tvorbě je patrná skutečná a prožitá znalost tématu, ke kterému se vyjadřuje, ve svém repertoáru má i básně navozující pocit okamžiku, nálady, milieu. Františka vydala deset knih s historickou tématikou a je autorkou či spoluautorkou řady odborných statí a publikací, je členkou Syndikátu autorů fantastiky a získala tu  mimo jiné i ocenění za zásluhy o rozvoj žánru. Jako knihovnice pracovala v oboru ochrany fondů. Působí jako publicistka a lektorka, přednáší o literatuře, historii a kulturní antropologii. Z její tvorby můžeme připomenout Čas hradů v Čechách I – III, 1994 – 1996, trilogii z asijských dějin Labyrint půlnočního draka – Král hlubiny půlnoci, 1998, Kamenný vodopád, 1998 a třetí díl Věž mlčení, 2000 nebo variaci na dávnou Koreu Vítr v píniích, 2009,  což je fantazy román odehrávající se ve fiktivní východoasijské zemi zničené válkou, kde skupina poutníků prochází krajem, aby vrátili lidem naději a klid, ve starověku se odehrává historický román Stín modrého býka, 2014, který napsala spolu s Leonardem Medkem, tento fantazy román dostal mimo jiné zvukovou podobu a na nahrávkách spolupracovala i Jana Šouflová, po stopách Jaroslava Haška do Číny, Mongolska a na Sibiř se vydává v knize Naganty a vlčí máky, 2011, a tak bychom mohli pokračovat. Ale to už byl konec literárního soirée.

Zuzana Havelková