Radim UZEL: Většina lidí neumí mluvit

V jednom televizním pořadu jsem viděl reportáž o chytré studentce, která vymyslela ruční výrobu papíru z divoce rostoucích rostlin zarůstajících celé rozsáhlé jezerní plochy v tropických oblastech. Odjakživa miluji ty chytré studentské hlavy, které se s nezměrným entusiasmem pouštějí do řešení spletitých biologických, fyzikálních, medicínských, ba i ekonomických problémů a často dosahují překvapivě úspěšných výsledků. Také já jsem byl před půl stoletím podobným nadšeným studentským „vědcem“.

Na vystoupení toho děvčete v televizi mne však zaujala jedna skutečnost, která už na první pohled, nebo lépe řečeno poslech musela snad každého diváka šokovat. Ta mladá nadějná vědkyně totiž vůbec neuměla mluvit. Její hlasový projev sice obsahoval zřejmě cenné informace, nicméně jí bylo rozumět sotva každé třetí slovo. Nesrozumitelně cosi drmolila o svém převratném objevu a svůj slovní projev prokládala neustálým éééé, éééé. Takto činil kdysi neblaze proslulý politik Václav Benda (tatínek toho věčného poslance) a těmito pazvuky oplývají také slovní projevy četných politických „mluvčích“ a televizních komentátorů.

Sleduji v našem tisku v poslední době vášnivé komentáře o nezbytných předpokladech kladených na absolventa středoškolského vzdělání. Myslím, že maturita by měla představovat zkoušku ze vzdělání v pravém slova smyslu všeobecného. Je zbytečné týrat budoucího herce či zpěváka trigonometrií a integrály. Budoucí nukleární vědec nemusí ovládat všechna data třicetileté války. Dokonce si myslím, že ani lékaři nebude moc platná středověká česká poezie, i když toho pověstného „Mastičkáře“ umím dodnes in extenso zarecitovat. Taky biblická náboženská dějeprava patří ke všeobecnému vzdělání. Vždyť dnešní maturanti málem nevědí co to byla Sodoma a Gomora a tápou ve znalostech zda zavraždil Kain Ábela, nebo zda tomu nebylo náhodou naopak.

Co je však nutno považovat za naprosto nezbytný požadavek je umění mluvit. Jazykový projev dnešních mladých vzdělanců je vpravdě hanebný. Samozřejmě nevolám po rétorických cvičeních jako samostatném školním předmětu, ale určité řečnické minimum by mělo být pro středoškoláka samozřejmostí.

Možná je tato verbální insuficience způsobena tím neblahým neustálým internetovým vysedáváním. Lidé už dnes spolu nemluví, ale jenom tlučou do klávesnice počítače nebo toho takzvaně „chytrého“ telefonu. A potom když mají něco říci v televizi jenom blekotají, chybějí jim smajlíky a klávesové zkratky.

Příčinou tohoto neutěšeného stavu spojeného s degradací češtiny na vydávání málo srozumitelných hrdelních zvuků je taky čtenářská negramotnost. Nerad bych byl nařčen z nějakého staromilství, ale počet lidí, kteří vezmou do ruky knihu, je rok od roku menší. Jeden nakladatel mi nedávno sdělil, že kniha už přestala být pro lidi potřebou, ale stala se spíše luxusním darem k svátku nebo o vánocích.

Prosím tedy vážené pány učitele a učitelky češtiny: nemučte děti povinnou četbou, která jim často literaturu spíše zhnusí. Spíše je učte kultivovanému jazykovému projevu a srozumitelnému vyjadřování na veřejnosti. Týká se to nejen nadějných studentských vědců, ale také třeba i budoucích profesionálních mluvčích, kteří bohužel většinou neumí mluvit.

Radim Uzel,

místopředseda Obce spisovatelů