Výstava Aleny Klímové-Brejchové

Výstava olejů, kreseb a básní se koná od 3. února do 3. března tohoto roku ve vestibulu Obchodního centra Plaza v Novodvorské ulici č. 4. Autorka vás srdečně zve nejen na prohlídku, ale i na vernisáž, která se uskuteční 4. února od 17 hodin taktéž v Obchodním centru.

Básnířka, Alena Klímová-Brejchová,"Spící Básník"… se narodila v minulém století, na počátku válečného roku jedenačtyřicátého, v magickém městě Praze. Byla jediným dítětem zámožných rodičů. V padesátých létech, kdy bylo naplno rozvinuto totalitní bezpráví jí zemřel její milovaný, vysoce vzdělaný a ušlechtilý otec, diplomat. Zemřel zlomen pronásledováním a nepřijatelnými praktikami tehdejších politických „Celebrit". Stejně jako on - jediné bezpečí, i jeho nezletilá dcera byla onálepkována přídomkem „buržoasní". Deprimovaná matka si se svým divokým a podivně přecitlivělým jedináčkem neporadila.

I přes výborný školní prospěch bylo Alenino studium na maximum ztíženo a kádrové posudky odrazovaly i ty nejtolerantnější zaměstnavatele. Přesto vystudovala odbornou školu, ještě na studiích se vdala, rodila jedno dítě za druhým a bez přestání po dlouhé třicetiletí pracovala. Podílela se na výzkumu nových biotechnologií ve sféře vědecké. Nešlo tehdy ženám nepracovat. Jen občas si směla odskočit do duhového světa barev, štětců a pružícího plátna. Jen občas směla pro radost a záchranu malovat krásu.

 Velkým tlakem životních těžkostí jí byl později otevřen Niterný sluch. Její básně se staly nesuplovatelnými projevy ženské lyriky. V knižních celcích  jsou organicky propojovány s poetickým textem, psaným zajímavým jazykem básníků. Stávají se naléhavým Sdělením duchovní filosofie dnešní ženy, ale i jejího výsostného Pocitu Světa. Ovšem, aby mohlo dojít k „Slyšení básně", musí se básnířka, svým zaostřeným Vědomím, posunout až na tenkou a magickou hranici mezi bděním a spánkovým útlumem.
 Pak se víc než tisíc jejích básní stává „putováním k druhému", teplou dlaní, napřaženou do našeho dočasného bezdomoví a hluchých strázní. Stává se „Darem pokorným a s citlivě vnímajícím". Její verše jsou tím, co vyvolává naléhavý dialog z bezhlasého Mlčení. Dialog o  lásce i o kráse a tíze pozemského Bytí. O zajímavém fenoménu smrti. Její verše se tak stávají živým dechem Absolutna, hypertrofií transcendence, tisícivoltovým výbojem básníkovy i čtenářovy imaginace. Stávají se klíčem k otevření mříží do Beztvarého Ticha, kde však lze vést i důvěrný osobní dialog s otcovsky milujícím Bohem.